Dneska jsem měla školu až od devíti, takže jsem si prošla Billu. Zjistila jsem že hroznový víno a vůbec všechno ostatní ovoce je drahé jak prase. Nakonec jsem si koupila jen další těstoviny, slunečnicový chléb se zvýšeným obsahem vlákniny a sušené datle. Jsem zase o kilo lehčí, bohužel ale v peněžence. Cestou k mámě jsem se zatoulala do Zdravý výživy, kde jsem si koupila tři sójový karbanátky, zelný salát s robi masem a sójové nudličky. Tady jsem nakupovala za stravenku. Dal jsem prodavačce jednu o hodnotě osmdesáti korun. Plati jsem měla šedesátsedm, vrátit mi měla sedmnáct, ale dala třicetři korun. No co, vzala jsem to a vypadla pryč, aby si to nerozmyslela. Pak jsem přišla o další tři kila (opět ty peněžní), protože jsem si koupila krásnou černou koženou bundu u našich šikmookých spoluobčanů.
Ve škole to bylo n hovo jako vždycky. Cestou domůjsem se ještě stavila obchodě pro dvě kila jablka a kilo hrušek. Jsem v depresi, když nemám žádný ovoce v zásobě. Doma jsem do úmoru tančila, skákal, posilovala....prostě jsem dělala to v čem je smysl mího života...
Jak to vlastně máte vy s tím cvičením a jídlem. Cvíčiíte protože si dáte kousek rohlíku a hned máte tukovou zásobu jako mrož a musíte to spálit, nebo prostě to děláte jen proto, že nějak prostě musíte a přitom vám tuky nedělaj problém?